Co je to kompost?

Kompost je stabilní a hygienizované pomalu působící organické hnojivo bez vodorozpustných forem dusíku. Má široký poměr živin C : N, mimo základní makroprvky NPK obsahuje Ca, Mg a mikroprvky, stabilní humus, půdní mikroorganismy, zásaditě působící látky (pH 6 – 8). Fosfor, draslík a hořčík jsou schopny pokrývat požadavky vegetace. Obsahy živin závisí na správném vedení kompostovacího procesu a na vstupních surovinách. Výživný účinek kompostů působí několik let. Dusík je z více než 95 % vázán v organickém základu kompostu. V 1. roce je možné počítat s uvolněním využitelným rostlinami asi 5 %, v následujících letech 10 % a dlouhodobě ne více než 15 až 30 % v jednom roce. Nebezpečí průniku do podzemní vody je tak nízké. 

Cílem kompostování je zpětné vědomé uvedení organických zbytků do koloběhu látek v přírodě. Kompost je jednoznačně v první linii zlepšování stavu půdy. Má hnojivý účinek, ten je ale daleko méně důležitý než jeho positivní účinky na strukturu půdy a na její produktivní díl – humus.

Kompost vrací energii. Energie transformovaná do půdy v organické hmotě je výjimečná tím, že není určená pro další přímé využití člověkem jako většina jiných forem transformované energie. Je to v podstatě akumulovaná sluneční energie, která slouží jako jeden ze základních zdrojů energie pro růst rostlin. Je v ní koncentrována i ta část energie, kterou člověk nedokáže využít (tedy v podstatě odpadní) z energie, kterou již obvykle vložil do některého jiného produktu, původně pro svou potřebu. Možná i proto kompost podceňujeme.

Vyzrálý kompost je přirozeným hnojivem a zdrojem organických látek potřebných pro tvorbu a udržení dostatečného množství trvalých humusových látek, především huminových kyselin, přístupných v půdním prostředí pro rostliny.

Obsah živin v kompostu

Pro faremní kompost vlastní výroby ze statkových hnojiv, popřípadě z dalších rostlinných zbytků, (průměrný obsah sušiny kompostu 45–60 %), lze použít následující hodnoty obsahů živin.

Složení a obsah živin v kompostu závisí na vstupních surovinách, námi uváděné hodnoty je proto možné brát jako orientační.

V průměru obsahuje kompost z biologického odpadu celkem 5–16 kg dusíku v 1 t kompostu. V sušině je to v rozmezí 0,5 – 2,5 %. Více než 90 % celkového množství dusíku v kompostu je vázáno v organických látkách. Přibližně jedna až dvě třetiny celkového množství dusíku v kompostu je přítomné v huminových kyselinách. Proto velká část dusíku přítomného v kompostu není okamžitě přístupná rostlinám, ale může být postupně mineralizována a následně rostlinami využita. Např. organický dusík v kompostu, který pochází z rostlinných pletiv, je mnohem více odolný vůči mineralizaci než organický dusík, který pochází z živočišných tkání. Příjem dusíku u polních plodin závisí rovněž na požadavcích rostlin na dusík a na dynamice příjmu dusíku. Asi 5 až 20 % dusíku je možné považovat za dusík dostupný pro rostliny už v průběhu prvního roku.

Koncentrace fosforu v kompostu z biologického odpadu se standardně pohybují mezi 2,5 – 13 kg v 1 t kompostu, v sušině je to 0,25 – 2,0 %. Kompost obohacuje půdu o fosfor pomocí přímého dodání do půdy (20–40 % fosforu je okamžitě přístupné pro plodiny). Organický fosfor v kompostu z rostlinných materiálů je snadno rozložitelný a je uvolňován ve formě orthofosforečnanu, který je snadno přístupný pro plodiny. Organická hmota neposkytuje pouze zdroj fosforu z mineralizace, ale rovněž může snížit kapacitu kyselých zemin fixováním fosforu. Fosfor se v kompostu stane téměř dostupným pro plodiny v průběhu tří vegetačních období po aplikaci kompostu. Celkový obsah fosforu v kompostu může být považován jako náhrada minerálního hnojení fosforem.

Koncentrace draslíku v kompostu se pohybuje mezi 3–13 kg na 1 t kompostu, v sušině 0,3 – 2,0 %. Kompost ze zelených rostlin často vykazuje zvýšený obsah draslíku. Z důvodu vysoké rozpustnosti draslíku ve vodě může docházet ke ztrátám vyluhováním, pokud je kompost vystaven dešti. Obsah dostupného draslíku v půdě se typicky zvyšuje při aplikaci kompostu, který je vyrobený z rostlinných zbytků. Okamžitá dostupnost draslíku pro plodiny může přesáhnout 58 % z celkového množství přítomného v kompostu, zbytek draslíku pak lehce mineralizuje. U draslíku, pokud jde o jeho dostupnost v organických hnojivech, lze počítat prakticky se stoprocentní využitelností.

Využití kompostu a fermentačních zbytků jako hnojiva a zlepšovatele kvality půdy má řadu agronomických předností jako zlepšení struktury půdy, infiltračních schopností, kapacity vodní jímavosti, zásobení půdními mikroorganismy a živinami.

K tomu přistupují ještě negativní účinky používání minerálních hnojiv na život v půdě, vymývání nitrátů do spodních vod a zdravotní stav půdy.

Zejména využití fosforu může přispět k tomu, že můžeme používat méně minerálních hnojiv. Přísun živin v kompostech je účinný. Čistírenské kaly bez příměsí železa a hliníku mohou nahradit superfosfát.

Kompost v bilanci živin řeší cca: 30 % dusíku, 100 % fosforu a draslíku, úpravu pH půdy.

Komposty jsou organická hnojiva, definovaná jako směs organických látek a zeminy, oživená užitečnou půdní mikroflórou, v níž probíhají nebo proběhly humusotvorné procesy. Hlavním smyslem výroby kvalitních kompostů je to, aby kompost obsahoval dostatečné množství organických látek, aby se přitom maximálně využily různé odpady obsahující organické látky a živiny, které kompostováním získávají novou kvalitu.

Tvorba kompostu znamená biologický rozklad organické hmoty za přístupu vzduchu. Aerobní rozklad biomasy probíhá v přírodě decentrálně, v blízkosti svého vzniku. Vyžaduje přítomnost všech tří základních skupenství:

• pevné (bioodpad)
• kapalné (vodní film na pevném materiálu jako životní prostor pro mikroorganismy)
• plynné (vzdušný kyslík, který se ve vodním filmu rozpouští).

Princip aerobního rozkladu – pevné organické částice jsou odbourávány mikroorganismy (žlutá barva), které žijí v tekutém vodním filmu (modrá barva). K tomu potřebují plynný kyslík, který přijímají přes vodní film.

Biochemicky při tvorbě kompostu probíhá aerobní rozklad podle rovnice:

C₆H₁₂O₆ + 6 O₂ => 6 CO₂+ 6 H₂O (Glukóza + kyslík => oxid uhličitý + voda)

Při tomto rozkladu se uvolňuje značné množství energie. Energetická bilance v přírodě nemůže být nevyrovnaná. Pro člověka tu vzniká otázka, jak toky energie v přírodě efektivně využít.

Pevné organické částice jsou odbourávány mikroorganismy, které žijí v tekutém vodním filmu. K tomu potřebují plynný kyslík, který přijímají přes vodní film. Cílem kompostování je zpětné uvedení organických zbytků a odpadů do koloběhu látek v přírodě. Jeho podstatou je recyklace biologicky rozložitelných organických látek a jejich návrat do přirozených cyklů. 

Takový postup provádí příroda průběžně, aniž bychom tomu věnovali pozornost. Nevzniká při něm žádný odpad. Ten je naopak zcela zásadní pro neustále obnovované cykly tvorby biomasy. Přírodní proces aerobního rozkladu probíhá dnes a denně nepřetržitě, celoplošně a je v podstatě řízen  přírodními cykly. Člověk  svým vstupem postupně vytváří technologii řízeného, kontrolovaného procesu mikrobiálního rozkladu (KMR). Zahrádkáři tento proces většinou ovládají jako postup zužitkování organického odpadu (samozásobení).

Technologie kompostování je technicky poměrně jednoduše realizovatelná, může značně podpořit zvýšení úrodnosti půdy náhradou za úbytek produkce organických hnojiv a je schopna zhodnotit podstatnou část jakýchkoliv biologických odpadů. Výživná hodnota kvalitního kompostu může nahradit značnou část průmyslových hnojiv, což kromě přímého ekonomického efektu má významný přínos ekologický, dochází k přirozené recyklaci, kdy se biologický materiál vrací opět na začátek biologického řetězce.